Co Čech, to hrubián. Opravdu jsme takoví?

            Ráno se probudím, protože slunce svým paprskem zkoumá mou tvář. Odhrnu své květované závěsy, vyhlédnu z okna, a co to nevidím – na parapet si sedla sýkorka. Protáhnu si křidélka jako ona a přesně v tuto chvíli se zasekne vinylová deska, která v hlavě hraje od probuzení. 

            První krok – šlápneme na hračku psa, nejlépe také na hračku dítěte. Druhý krok – proč je ksakru všude ten bordel? Manžel si opět neuklidil (vy sami jste si večer neuklidili své věci, ale my za to nemůžeme, tak proč to nehodit na něj?). Třetí krok – začíná báječné ranní šílenství, protože zjistíte, že jste zaspali, děti nejsou ve škole, žádná svačina není hotová, v práci vás zastřelí, protože opět jste přišli pozdě…

            A teď se podívejte zpět na první odstavec, protože velmi snadno lze příjemný a idylicky naladěný den zkazit. Když už jsme začali tak pěkně, rovnou si zakřičíme na svého kolegu, který nám neosladil kávu, i když nám jí dělá už několikátým rokem. Ještě si k tomu představte, že vám v práci někdo začne telefonovat a je jedno jestli pracovně nebo soukromě. Nebo máte vy problém a zatelefonujete s určitým problémem na zákaznickou linku.

            Každý z nás má nějaké povolání a ať už to člověka baví, nebo ne, je třeba pracovat a vydělávat peníze na živobytí. Musíme se nějak živit a takhle to musí dělat i telefonní operátorky. Něco potřebujete, zatelefonujete s nějakým problémem a světe div se, proč do toho telefonu křičíte? Protože jste se ráno neprobudili nejlépe? Protože jste zaspali? Protože vám kolega neudělal kávu tak, jak měl? A já se ptám – je to pro to, že jste se doopravdy nevyspali a za jiných okolností byste byli milí a příjemní, nebo vás doma učili mít ostré lokty, rovnou zaútočit a nenechat si nic líbit, i když víte, že člověk na druhé straně jen vykonává svou práci a určitě se snaží udělat všechno možné, aby vám pomohl?

            Pokud vám telefonují domů, chápu, že to může být otravné, protože tito lidé mají vyvinutý smysl pro volání v nevhodnou chvíli, ale nemohou za to. Můžeme jim tedy slušně odpovědět, že děkujeme za zavolání a telefon položit – proč křičet a používat vulgarismy? A pokud potřebujeme od operátorů my něco, tak tomu už vůbec nerozumím, proč jsou lidé tak sprostí.

            Doopravdy by se mi líbil svět, ve kterém by lidé neměli mobilní telefony. Byli by nuceni se dorozumívat přes dopisy, ve kterých si už člověk promyslí, co napsat. Věřím, že by se chovali i slušně, protože vulgarismy v dopisu se vyjadřují hůře než po telefonu. Vím, že svět nebude lepší a již ani nedoufám v nějakou změnu, ale zkusme myslet i na druhé. Pokud tento článek čtou telefonní operátorky, přeji jim pevné nervy a málo agresivních klientů.